V životě jsme zvyklí jednat sami za sebe, své hodnoty a názory. Proto jsme nečekali, že zrovna na workshopu společnosti Post Bellum o samizdatovém šíření zakázaných knih a jiného obsahu v době normalizace každý z nás dostane roli a stane se někým jiným v jiné době, často s odlišným pohledem, než je ten náš. Naše postavy spolu byly navzájem tak či onak provázány, většinou měly příbuzenský nebo přátelský vztah. Byly velmi různé, ale negativní názor na komunistický režim měli společný. I proto se také rozhodly sbírat, dávat dohromady a šířit zprávy ze zahraničních médií nebo díla zakázaných autorů. Každé rozhodnutí naší skupiny ovlivnilo náš další osud. Po vyzrazení skupiny došlo i na konfrontaci s režimem samotným, která ale neměla testovat naši morálku, naopak jsme se měli zachovat jako naše postava, což není zrovna jednoduché, když vám příslušník StB strká pod ruku propisku a papír, který stačí podepsat, a vyhnete se vězení nebo jinému trestu, ale budete muset žít s tím, že jste se stali udavačem. Sami za sebe byste si rádi mysleli, že byste spolupráci nepodepsali. Ale když se máte vžít například do role otce, který chtěl svému synovi poskytnout dobrou budoucnost a dozvídá se, že když nebude spolupracovat, jeho potomek bude vyloučen z vysoké školy a nepřijmou ho do žádného dobrého zaměstnání, už to není zdaleka tak jednoduché.
Tina Šonková, septima A